Lidé, kteří pamatují dobu reálného socialismu, ji rádi porovnávají s tou současnou. Je to celkem logické, protože oni v té době žili a mají také za sebou celou řadu osobních zkušeností. Kupříkladu vám mohou sdělit, že tehdy se díky masivní výstavbě panelových sídlišť podařilo zajistit většině obyvatel bydlení doslova za hubičku. Ano, je to tak, co si budeme zastírat, i přes různé podvody a konexe tu byla velká šance získat byt v paneláku i bez dlouhodobého splácení spotřebitelského úvěru.
Tato doba je ale nenávratně pryč a spolu s ní i rozsah výstavby bytových domů. Kdo chce mít dnes střechu nad hlavou, musí se o to přičinit vlastním úsilím.
Hypotéka versus nájemní bydlení – bydlet dnes můžete pouze dvěma způsoby – buď uzavřete nájemní smlouvu a hradíte pravidelné nájemné majiteli nemovitosti, anebo bydlíte ve vlastním objektu. Získat dům či byt do svého vlastnictví lze pochopitelně skrze patřičný obnos, a ten buď máte, nebo nemáte. Pokud si odmyslíme situaci, že se například stáváte dědicem a získáte značné jmění, takže si můžete dovolit zakoupit nemovitost v hotovosti, je jedinou cestou, jak ji pořídit, některá z forem úvěru.
Hypotéka nebo spotřebitelský úvěr – pravdou je, že i za socialismu si lidé brali úvěry na pořízení nemovitosti. Kdo se nechtěl spokojit s bydlením na sídlišti, a chtěl si pořídit rodinný dům, mohl jej financovat skrze úvěr. V současné době můžete požádat o dva typy úvěrů – buď spotřebitelský úvěr, anebo o hypotéku čili úvěr hypoteční. Spotřebitelský úvěr na pořízení nemovitosti je ale nevýhodný, protože jste nuceni splácet vyšší úrokovou sazbu. Hypotéka je naopak vázána na zástavní právo nemovitosti, tím pádem si společnost, která hypotéku poskytuje, může dovolit díky nižší míře rizika poskytnout nižší úrok. Hypotéku si můžete vzít buď klasickou, anebo sáhnout po nebankovních amerických hypotékách, které jsou navíc neúčelové, to znamená, že i když jsou vázány zástavním právem nemovitosti vůči věřiteli, můžete je čerpat na cokoli chcete.